Fandím šéfkuchaři :-)

Přiznávám, že mě Zdeněk Pohlreich fascinuje. Na televizi moc nekoukám, není čas, ale před pár měsíci i ke mně dolehla zvěst o pořadu Ano, šéfe! Nejdřív jsem se nemohla trefit do vysílacího programu, buď brzy nebo pozdě, tak jsem si zkusila pustit vaření na Nově.

Koukala jsem na to jak z jara, suroviny bum sem bum tam, když nemáš čočku, dej artyčoky, kdo neví co to je tak dá meloun nebo okurku a tak podobně... No, říkala jsem si, potěš mě Pánbůh, takhle vařím taky když je nouze a nestihnu nakoupit. Jíst se to dá, ale není to žádná rozkoš...

O Zdeňkovi Pohlreichovi jsem už dřív něco zaslechla a četla, jak si tak kupuju občas Apetit. Byla jsem zvědavá. A pak příjemně překvapená. Podává naprosto lidovou formou co a jak by se v kychyni mělo dělat, nejsou v tom žádné čárymáry. Používat čerstvé a kvalitní suroviny je nutnost, není to o penězích nebo aspoň ne vždycky. Dobré jídlo je i z pár základních surovin, které nejsou náhražky nebo ještě hůř chemické sloučeniny.

Jeho hlášky a sprosťárny beru jako odlehčení situace, kdy věc trochu shazuje a nechce být za toho co sežral moudrost světa. Baví mě nezvyklá přirovnání... velbloudí předkožka... to bude dobrej biftek - z tý mikrovlnky... budete mít stolici jako hedvábíčko... to je tak strašně dobrý, že jsem to spolknul bez rozkousání... tady je takovej bordel, že se mlží i čočka u kamery... nebejt toho natáčení, tak bych se z toho poblil... to je jednoduchý jak žebřík... zkřížíme brambory s filckama a budou se škrábat samy... ty to tam sypeš jak Babica... :-)))

Na internetu si postupně pouštíme díly jak máme čas, i děti si pořad oblíbily a dokážou nehnutě sedět až do konce. Fandíme osvětě a dobrému papání!