Netlač řeku, teče sama...

Chtěla bych odpovědět na včerejší článek Hanky Šnajdrové. Ptá se jaké to tu bylo na začátku... O tom že vznikne tenhle blog vím několik měsíců, myšlenka překvapivá a zajímavá, ale v praxi jsem si to neuměla představit. Začínala jsem psát 27. ledna a byla jsem tu skoro sama...

Bylo jasné, že časem se stránky rozjedou, protože když si to vzal do hlavy Martin Soukup, není jiná možnost :-D Bylo taky jasné, že nastane jaro a já nebudu mít tolik času sedět u počítače. Takže jsem si alespoň posledních pár týdnů zimy otestovala, jestli umím dát dohromady pár vět. Bavilo mě to, byla jsem zvědavá na příspěvky ostatních, výhry jsme si nevyčítali, řeku jsme netlačili. Pokud to jde, i teď čtu hodně článků a svým hlasem přispívám, ty co se mi líbí nejvíc posílám kamarádkám. Stále tu je co číst, někteří píšete obdivuhodně. A tak jsem ráda, že sami si přejete neblábolit úplné pitomosti.

Myslím že to půjde :-) Je tu totiž jaro, krásný nový začátek... na poště, u pumpy, v obchodech a tak dále se všude potkávám s prima ochotnými lidmi. Ty negativní ignoruji. V pondělí za mnou dokonce až na ulici vyběhl úředník z pošty, že mi zapomněl vrátit peníze, ale nezapomněl, jen se spletl. A takových příhod mám plno. Slunce nám chybělo, však už je tu zpátky, koukejte se na všechno vesele. Mě se to díkyBohu daří.

P.S.: Jestli pochybujete o možnosti výhry, dávám své čestné pionýrské, že peníze chodí. Nejsme smyšlení. Existujeme. Z peněz vyhraných v únoru mi nezbylo nic, děti se vrhly na sjezdovky a mlsání, při březnové konkurenci to už bude tak akorát na pár lízátek :-)

Jak krásně říká Anddy - klid a mír všem!